Černý trh si snaží držet odstup od státu, neodvádět daně, dodávat statky a služby levněji, anebo poskytovat „ovoce“ přímo zakázané, a to za cenu odpovídající míře rizika jeho výroby. Politici černý trh všemožně potírají, považují jeho produkci za společensky nebezpečnou, škodlivou, a v neposlední řadě jde o peníze, politikům ze zde generovaných důchodů „utíkají“ příjmy do veřejných rozpočtů. Stát tedy s černým trhem ztrácí přehled o výrobě, o tvorbě a distribuci důchodů, mnohem obtížněji sestavuje prognózy, na nichž jsou hospodářsko-politické instituce životně závislé.
Makroekonomická statistika však morálnost činností nehodnotí a aktivity černého trhu považuje za produktivní, na rozdíl od mnoha jiných, a tak jisté informace o černém trhu poskytuje. Důvod tohoto přístupu je prostý. Černý trh nabízí statky a služby, které lidé chtějí a chtějí je co nejlevněji, navzdory cenové regulaci či přímému zákazu. Produkty černého trhu tudíž uspokojují rozmanité lidské potřeby, což je považováno za konečnou spotřebu, jež je klíčovou komponentou ukazatele HDP. Vznikl zde tak lehce paradoxní stav, výroby potírané zákony mohou být současně jedním ze zdrojů hospodářského růstu, růstu HDP. Toho růstu, po kterém všechny vlády tak touží.
Abychom byli konkrétní, součástí diskutované ilegální produkce je výroba nelegálního alkoholu, drog, protistituce, pašování, ale i další jevy, které úřady ve svých výkazech neregistrují. Z povahy „nelegálních“ jevů plyne, že jsou statisticky velmi obtížně podchytitelné, nechtějí být vidět. Odhad rozsahu nelegální ekonomiky je proto zatížen velkou nejistotou a předmětem trvalých revizí. Velké nejistoty odhadu se před pár lety pokusili využít Řekové a vyvolali malé „statistické“ pozdvižení. Jihoevropané totiž změnili odhad nelegální ekonomiky tak razantním způsobem, že zvedli nejen řecké nominální HDP o 25 %, ale také úředníky Evropské komise ze židlí. Ti výrazné navýšení řeckého životního standardu dílem černého trhu a snížení relativního zadlužení nepřipustili, nicméně i tato kauza připomněla, že černý trh přispívá ke zvyšování lidského blahobytu a k hospodářskému růstu.
Jak je to například s tolik diskutovaným „nelegálním alkoholem“? Odhad nelegální produkce alkoholu stojí do značné míry na odhadech expertů o podílu dováženého a tuzemského alkoholu, o míře výrobcovi marže, svoji roli hrají informace z Celní správy, ale také z médií. V České republice vyprodukuje ročně výroba statků a služeb mimo zákon část HDP, která sice není nijak klíčová, ovšem jak dalece se odhad potkává s realitou je obtížně ověřitelné (předpokládat lze spíše podcenění než přecenění). Jedná se zhruba o 0,5 % celkového HDP, v čase se jedná o vcelku stabilní příspěvek, nicméně absolutně se rozsah nelegální ekonomiky zvětšuje, jak ukazuje následující graf hodnoty produkce statků a služeb.
Soudě tedy dle oficiálních statistických odhadů, rostl po roce 2004 rozsah a celková produkce černého trhu mnohem rychleji než produkce celé ekonomiky. Zatímco nominální produkce vzrostla se mezi roky 2004 až 2011 o 35 %, produkce černého trhu vzrostla ve stejném období o plných 130 %. A nelze vyloučit, že rozdíl v dynamice je ve skutečnosti ještě vyšší. Přirozeně lze spekulovat o důvodech tohoto vývoje, nicméně časová souslednost eskalace aktivit černého trhu se vstupem do regulacemi kypící Evropské unie nebude pouhou náhodou. Nicméně tato jistě zajímavá diskuze již přesahuje téma této statistické sondy do nelegální ekonomiky.
A jak je to v ostatních zemích? V jižní Itálii a Sicílii nelegální ekonomika dle odhadů tvoří 25 % HDP, ve Španělsku vyprodukuje nelegální ekonomika dle odhadů asi 200 mld. eur (cca 50 % produkce české ekonomiky), v Irsku kolem 8 mld. eur, v USA 1 bilión dolarů, tzn. pouze černý trh v USA je dle produkce zhruba dvakrát větší než česká ekonomika. V ČR se jedná zhruba o zmíněné půl procento celkové produkce, nicméně volání ministra Hegera po dražším alkoholu, i při vědomí slabých schopností státu hlídat kvalitu, může situaci změnit, podpořit aktivity černého trhu a vyvolat „ilegální růst“.
Psáno pro časopis CI Time.
